Závěrka

Závěrka je zařízení regulující dobu osvitu CCD, CMOS čipu, nebo u analogových aparátů plochy filmu, a tím i reguluje množství světla dopadlého na část snímající obraz. Normálně se používají centrální závěrky integrované s clonou (kompaktní aparáty), nebo vertikální štěrbinové lamelové závěrky (zrcadlovky), které umožňují dosáhnout kratších časů. Oba zmiňované typy jsou mechanické, i když mohou mít elektronické řízení. Druhým typem je závěrka elektronická. Zde jsou rozdíly a výhody a nevýhody:

Mechanická závěrka

Klasická mechanická závěrka není až tak častým jevem mezi digitálními fotoaparáty. Mechanická závěrka je přesná na expozici a pokud se otevře, tak světlo dopadá na světločivnou součást prakticky okamžitě a tato světločivná část (CCD čip, CMOS čip, film) je ihned schopna plné recepce a je na vrcholu svých světločivných schopností. Ovšem výroba mechanické závěrky pro kratší časy je poměrně složitá a drahá a tak se dosti často používá v digitálních fotoaparátech v kombinaci se závěrkou elektronickou.

---

Elektronická závěrka

Digitální fotoaparáty přinesly do světa fotografie nový typ závěrky, totiž závěrku čistě elektronickou. Pokud byste digitál s elektronickou závěrkou rozmontovali, tak byste jí mezi součástkami hledali marně. Jedná se o digitální program vestavěný v některém paměťovém čipu. Funguje naprosto jednoduše, na počátku expozice se prostě zapne CCD nebo CMOS čip, sejme obraz, který na něj celou doby dopadá, a pak se zase vypne. Velikou výhodou je to, že takto lze velmi levně dosáhnout extrémě krátkých časů (i přes 1/10.000 s).

Systém je to levný a spolehlivý a tak téměř všechny levnější digitální fotoaparáty jej používají. U většiny modelů se setkáváme s kombinací mechanická závěrka (delší a střední časy) a elektronická závěrka (krátké a velmi krátké časy), nebo také pouze jen s elektronickou závěrkou.

Závěrka

Zařízení fotoaparátu jenž pomocí změny doby osvitu světločivného čipu reguluje množství dopadajícího světla.